Moje cesta do Itálie na skládačce den #10

Po té cestě kterou jsem dojel, je asi jasný, že jsem spal jak mimino. Samozřejmě by vás nenapadlo že kolem 8 hodiny vás vzbudí troubeni které trvalo pár minut.

 

Říkal jsem si, že nějakej magor v karavanu nemůže asi vyjet, tak vzbudí celý kemp. V klidku si ležím dál a užívám si ten pocit že jsem aspoň u moře a všechny větší kopce mám za sebou.

Ráno jsem si dal ještě sprchu, klasicky zbalil stan, koupil si něco na sníďu a fičel dál. Bez cyklostezek už se jelo podstatně hůř protože po cestě které jsem jel, měla 4 pruhy a docela hustej provoz.

 

Navíc na mapě jsem viděl že trasa dlouhá cca 55km je skoro z 90 procent rovná cesta, pro představu pro lidi z Lipníka a okolí, připadalo mi to, jako kdybych jel bez kopcu, a bez zatáček až někam za Olomouc a pořad po rovné cestě.

Navíc Italové na skutrech asi hodně sleduji Rychle a zběsile protože jezdí hlava nehlava. Potom co asi po 2 hodinách šlapání po rovině jakou svět neviděl jsem se blížil k mostu, no, něco podobnýho, než jsem ho přejel, bylo zase půl hodiny pryč.

 

Ale pak už se to začalo zlepšovat, klasické italské ulice, dlouhé písečné pláže, obchody, restaurace, no prostě úplně jiný kafíčko.

Zaleťel jsem do kempu, a zjistil, že občanku jsem nechal v kempu, kde jsem tu noc spal. Pecička. Psal jsem jim mail co se stalo a psal že si občanku vyzvednu až pojedu domů, tak mi bylo odepsánov že není problém, ale že bych SŽDS přijedu mohl zaplatit i za noc kterou jsem tam strávil. Hold únava je únava no.

 

Každopádně jsem celý odpoledne ležel na pláži a teprve si začal užívat to, že jsem v Itálii.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.