Moje cesta do Itálie na skládačce den #6

Moje cesta do Itálie na skládačce

den #6

 

Asi po 15 probuzení na nádraží se podívám na hodiny a je to děs. Půl 3 ráno, já rozbitej jak hračky od těch našich domorodců. Motal se tam jeden chlapík a já věděl odkud vítr fouká.

 

Nohama šoural o zem že by mohl počítat spáry mezi kachličkama, tašku plnou dobrot od popelnic a v hubě zubů jak po výbuchu. Začal na mě chrblat Německy a potom co jsem mu anglicky řekl, že německy nemluvím, jen trochu anglicky, tak se hned chytl a ptal se zase mě že to jsem určitě z New Yorku.

 

Říkám tou mojí Anglinou “yeaaaah, something between.” Sedl si vedle na židli a nevšímal si mě.

O chvilku později gestem naznačoval že má hlad, přitom to vypadalo jako by hledal ve vousech něco, co měl před týdnem na oběd.

 

Dal jsem mu čokoládu a v klidu odpochodoval pryč. Ja konečně vyrazil na cestu do Bad Gaistenu brzo ráno. Vyšlapal jsem si poctivý kopec a postupně stoupal až do stanice, odkud mě proveze vlak přes nejvyšší bod z celé cesty.

Jindy cesta nevedla, 8 km dlouhý tunel vás vyhodí na druhé straně Alp a můžete frčet dál. Hezčí výhledy jsem ještě neviděl a myslím, že auta projíždějící kolem mě že mi měli opravdu radost.

Dojel jsem s pocitem pohody do kempu campanula který vlastní češi. Paráda, vzal jsem volnou chatku abych usušil věci a zase se zalomil do peřin.

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.